Fjordy, fjordy, fjordy...

Tady právě jsme:

(a tohle lze taky vidět v okolí)

Bergen relaxační

V závěru dne se nám Bergen zázračně proměnil. Mračiska odplula s větrem a zcela nebergensky začalo svítit sluníčko. V něm jsme dorazili i k hotelu, co byl dnes až podezřele luxusní. Ohromná prosklená vstupní hala tvořila prostor mezi budovami a v záplavě slunečních paprsků jí to náramně slušelo. Čekalo nás dvoupokojové apartmá s otočnými udělátky včetně stěny s televizí přetočitelné mezi oběma pokoji a jako vrchol všeho vrcholové relaxační centrum na střeše hotelu, kde bylo lze zažít dechberoucí 360-ti stupňový letecký výhled na okolní hory a fjordy, co byly z rychlého obratu do slunečna evidentně také silně překvapené a ukazovaly se nám v celé své nedbalkové kráse.

Centrum s vířivkou, saunou a parou. I sauna byla prosklená a s výhledem. Jen u páry to jaksi nešlo, zato ale byla v kosmickém provedení. Hned po příchodu nás tu vítal jediný relaxující se návštěvník - ukecaný přátelský Nor, který s námi pak dvě hodiny bez přestání brebentil lámanou angličtinou o všem možném nejdřív ve vířivce, po úplném zvarhánkovatění kůže pak v páře, po uvaření v ní pak v ledovém saunovém bazénku a nakonec ve finské sauně. Probrali jsme úplně všechno, od hrubého domácího produktu Norska přes sociální politiku, základní vojenskou službu tam i u nás, klimatické poměry všech částí Norska, Čech a většiny Evropy až po morálněvolní vlastnosti jeho manželky a intimní detaily jejího rození. To vše jsme se smíchem probírali a celou tu dobu se bez přestání kochali těmi excelentními panoramaty, která neměla obdoby.

Na závěr té pohody jsem si s Norem přesrdečně potřásal asi deset minut rukou a vyměnil pár zdvořilostních frází. Tím mu došlo, že neví jak se jmenuju. Na dotaz odpovídám - "Erik". "Eny...?" přitakává Nor. "Ne ne, Erik". Opakuji ještě dvakrát a nechápu, že mi nerozumí jméno, co tu na severu Evropy nosí dva králové že tří. Tak mu pomáhám a vysvětluji, že jde přece o normálního, u nich zcela běžného, více než v Předlicích frekventovaného Erika. Jo ahaaa, "Eeeejchrchryyk", rozzáří se mu šťastně oči, že konečně pochopil, že jsem právem jeho velkej kamarád.

A pak že jsou Norové studení čumáci...

Bergen historický

Město založil Olaf Kire (ve významu Pokojný) už ve 12. století. Centrum proto dýchá historií, pravda malinko kašírovanou. Původní hansovní domy na nábřeží bylo nutno obnovit kašírovaně po požáru. Rosenkrantzova věž (co ji postavil Erik stejného jména) a korunovační sál Hákona Hákonsona jsou taky trochu přikašírované po velkém výbuchu vedle kotvící německé muniční lodi v roce 1944. Bergenský stavkirke je kašírovaný úplně do poslední třísky po podpálení satanistou v roce 1992.

Bergen deštivý

Bergen je prý nejdeštivější evropské město. Je proto jasné, jaké panovalo při našem příjezdu počasí. S pršiplášti a deštníky vyrážíme na obhlídku starého hansovního města. Obchodníci jsou i zde akční, nabízejí holinky hned na ulici. Něco ve stylu - přijedeš do Bergenu, koupíš na ulici holinky, rovnou se přezuješ a vesele si šlapeš...

Pochodujeme a upřímně řečeno se nám ten Bergen moc nezdá. Pak navíc krátký přechod z deště do pouhého mrholení považovala průvodkyně za tak významnou změnu počasí k lepšímu, že vyhlásila zteč hory nad městem. Šlo naštěstí o nenáročnou lanovkovou zteč. Ano, i Bergen má svoji lanovku, nejen Ústí. Dlužno dodat, že v Bergenu má svoje opodstatnění - kopec vypadal celkem hrozivě vysokej. Lanovka je přesně petřínského typu - dvě kabinky na kolejích spojené lanem, uprostřed zdvojení kolejí. Systém Doppelmayer. Proti Petřínu tak trojnásobná délka. Lze si snadno přestavit, jak to vypadalo na kopci, když dole pršelo a foukalo. Deštníky naruby, voda všude. Čekáme na zpáteční jízdu jak na smilování...

Druhý fjordí trajekt

Nízká oblačnost jak včera, jen trochu míň prší. Záď připlouvajícího trajektu se otvírá jak žraločí tlama a zve nás ke vstupu.

Tady právě jsme:

(a tohle lze taky vidět v okolí)

Forde

Paní průvodkyně cítí spoluvinu s Matičkou Přírodou za dnešní počasí, pořád se snaží přinášet zaručené zprávy, jak výborné počasí právě v tuto chvíli panuje v dalších bodech naší cesty, opomíjejíc tak trochu fakt, že i kdyby to byla na 100% pravda, tak je nám to houby platný. Než tam přece za dva dny dojedem, bude vše 5x jinak a už vůbec to neukončí dnešní celodenní bubnování deště do střechy autobusu ani nerozežene mraky, co jimi imrvére projíždíme.

Její poslední pozitivní zpráva byla o slunečnu ve Forde, cíli naší dnešní cesty. Když jsme se k němu odpoledne blížili na 20 km, přešlo mrholivo do temné vodní stěny. Provazy vody se spouštěly, z kopců i jezer byly vidět jen různě šedivé šmouhy. Průvodkyně mlčela...

Forde (píše se s tím přeškrtnutým "o", ale to na mobilu napsat nejde) už nás naštěstí přivítalo jen standardním deštěm.

Přece jen se ale průvodcovská předpověď nečekaně naplnila. Severský večer byl tak dlouhý, že se stačilo vyčasit a dokonce i to slunce okolo desátý vykouklo. No uvidíme uvidíme, jak to bude s těmi dalšími věštbami...


Tady právě jsme:

(a tohle lze taky vidět v okolí)

Technická

Malá technická poznámka. Protože na blogu nefunguje posun letního času a protože píšu většinou večer, jsou někdy posty časově posunuty do následujícího dne. Navíc to z telefonu nejde opravit. Srovnám to vše až doma...